Motocyklové navigace GPS pro sezonu 2015

V průběhu sezóny došlo v poměrně stojatých vodách motocyklových navigací (a jejich evolučnímu vývoji) k poměrně razantní změně. Garmin se po mnoha letech rozhodl přinést na trh motocyklovou navigaci s high-end displejem, který jsme naposledy mohli vidět v ne-dotykovém provedení před přibližně 10 lety na poloprofesionálním přístroji GPSMAP 276/278C. Změna je zásadní, i když to tak nevypadá. Hlavním rozdílem je totiž bezpečnost – jezdce i jeho okolí. Všechny (skutečně naprosto všechny) motocyklové navigace vyráběné a dodávané do loňského května totiž používají klasický displej s podsvícením, které při přímém osvětlení sluncem, nedokáže svým výkonem konkurovat intenzitě slunečního záření a z displeje se stává šedobílá ploška s velmi špatně viditelnými konturami mapových prvků. Pravda – motocyklové navigace byly na přímém sluníčku alespoň trošku vidět, drtivá většina automobilových navigací na přímém slunci není použitelná vůbec. Ale i tak při určitých úhlech trvalo „luštění“ informací příliš dlouho. A dlouhá doba, po kterou se musí jezdec dívat do navigace zvyšuje riziko, že přejede z pruhu do pruhu, přehlédne před sebou brzdící auta apod.

Nová navigace Garmin (model Zumo 590) přišla s transreflexním displejem, který se nepoužívá z důvodu vysoké ceny a špatné dostupnosti na trhu. Normální transmisivní LCD displeje je možné nakoupit od stovek výrobců v nejrůznějších provedeních. Transreflexních je jako šafránu, minimální odběry jsou poměrně vysoké a řádově vyšší je také cena. Ovšem na sluníčku, se transreflexní displej chová excelentně – čím více do něj svítí sluníčko, tím vyšší je kontrast zobrazení. Pro motorkáře neexistuje lepší varianta.

V samostatném boxu (na konci článku) najdete případně podrobnější vysvětlení funkcí displejů a principy jak různé typy fungují. Pokud jste typičtí uživatelé a nezajímá vás technika ale jen její využití, tak si stačí pamatovat, že transreflexní displej je na sluníčku super kontrastní i když není třeba vůbec podsvícený. K přečtení informací zobrazovaných navigací na tomto typu displeje, stačí jen zlomek času, který by potřebovalo čtení standardního displeje motocyklové navigace uplynulých přibližně sedmi let.

Garmin do nové navigace navíc přidal několik funkcí, které jí posunuly na pomyslný trůn současné světové nabídky – možnost otočení navigace na výšku (vidíte větší úsek mapy před sebou), zvětšení fyzických rozměrů displeje atd. Reakce dalších výrobců a zejména společnosti TomTom, se očekává letos na jaře, kdy by měl přijít na trh inovovaný model TomTom Rider (dokonce se mluví o několika verzích přístroje), který bude mít funkce, které uživatelům ve srovnání s vlajkovou lodí Garminu chyběly. Ale ono to není tak úplně pravda, protože TomTom přišel v roce 2013 s třetí generací navigace Rider (kde první byla dost nepovedená mechanicky, druhá byl marketingový omyl – navigace dodávaná bez napájecího modulu). Rider 2013 nabídnul velmi snadné aktualizace map s doživotní zárukou (o doživotnosti více v samostatném boxu) pomocí aplikace TomTom Home včetně implementace oprav chyb v mapách z databáze vytvářené uživateli a především výpočet autoroutingové trasy s využitím maximálního počtu zatáček na trase, což je dobrý nápad pro motorkáře, kteří se chtějí projet a zatáčkovitá trasa je zábavnější než rovná dálnice. Co to znamená to „autorouting“? Navigace GPS je vlastně v principu zařízení, které dokáže zobrazit aktuální polohu – třeba jen formou souřadnice. Mapová navigace GPS zobrazí tuto polohu na mapě, která je v drtivé většině případů vektorová – čáry které zobrazují silnice, vodní toky nebo hranice lesů a všechny další mapové prvky, jsou tvořené vektory. To znamená, že se mohou libovolně zvětšovat a zmenšovat beze ztráty rozlišení. Je to stejné jako u firemního loga například. Pokud ho máte ve „vektorech“, to znamená v křivkách, můžete ho nazvětšovat a vytisknout nebo vyříznout na plotru v metrové velikosti a nebo ho použít na záhlaví papíru v šířce pár centimetrů a nebo ho dát na web vyrastrované v šířce pár desítek pixelů. Křivka popisuje ten tvar a zobrazení může být na jakémkoliv displeji nebo tiskárně bez ohledu na rozlišení zobrazovače. Rastrové logo, to už je víceméně jen obrázek s pevně danou velikostí (rastru) v určitém počtu bodů na výšku a na šířku. Pokud máte to firemní logo v rastrové podobě v šířce 100 pixelů z webu, na metrový plakát ho nevytisknete. Resp. vytisknete ale bude vypadat příšerně neostře a hrubě. Přesně tak je to i s mapami. Tištěné mapy jsou rastrové, stejně jako satelitní snímky zemského povrchu. To jsou fotky a jejich kvalita je závislá na rozlišení, v jakém byly pořízené nebo naskenované – a u map v jakém rozlišení byly vytištěné. Zmenšování a zvětšování je vždy na úkor kvality obrazu, dochází k degradaci nebo při velkém zmenšení či zvětšení rastrového obrázku není vůbec poznat, o co jde. Vektorový (křivkový) podklad jde zvětšovat a zmenšovat prakticky libovolně a zobrazovač z křivek vždy vypočítá aktuální zobrazení znova a znova. Vektorové zobrazení navíc potřebuje mnohem menší objemy dat a slabší hardware zobrazovače. Proto se v GPS navigacích používají převážně vektorové mapy. I tak je jejich objem stále větší a větší, jak přibývá detailů mapových prvků. Aktuální velikost evropské mapy, která pokrývá přibližně 45 zemí, je necelé 4GB. Velikost rastrových map v potřebném rozlišení by byla gigantická.

Zpátky k té navigaci GPS. Takže máme navigaci, která zobrazuje naší polohu na nějaké mapě. To vůbec neznamená, že navigace podle té mapy dokáže také vést (navigovat) do zvoleného cíle. Záleží na tom, jestli je navigace vybavená funkcemi pro výpočet trasy pomocí příslušného způsobu vedení (jízdy, chůze, plavby…) a jestli je mapa vybavená vrstvou, podle které může navigace tu trasu spočítat. Dnes jsou prakticky všechny motocyklové navigace vybavené funkcemi pro výpočet trasy pro silniční vedení – a tomu se říká autorouting. Je to navigace z bodu A do bodu B pomocí stanovených pravidel automaticky. Uživatel si nastaví parametry výpočtu (např. že nechce jezdit po silnicích určitého typu, nechce aby mu navigace někde přikázala aby se otáčel do protisměru apod) a navigace spočítá trasu do cíle, která odpovídá nastaveným volbám – třeba nejrychlejší cestu do cíle. A právě v tom přišel TomTom s inovací v podobě trasy, která měla nejvíc zatáček. Nešlo tedy ani o nejrychlejší ani nejkratší ale o „nejzatáčkovatější“ nebo nejklikatější trasu. Což třeba v Alpách může být také trasa nejzábavnější. Garmin o rok později implementoval prakticky stejný model výpočtu do nové OEM navigace vyráběné pro BMW a o další půlrok později i do svého vlastního špičkového modelu motocyklové GPS. Ale současně přišel také s dalším vylepšením – trasa se nepočítá jen jedna ale (pokud to jde) tak tři varianty se stejným zadáním parametrů a uživatel si může vybrat na náhledu trasy, jestli pojede trasu A, B nebo C, které se mohou mírně lišit rychlostí  nebo vzdáleností ale v principu jde o ten samý výpočet. Někdy vedou do cíle dvě nebo více tras, které jsou víceméně rovnocenné a tak si člověk může vybrat, jestli chce jet přes město X nebo přes město Y apod. To ale nebylo všechno. Garmin poprvé implementoval do navigace takzvané kruhové vyjížďky. V principu jde o to, že vyjdete ráno před hotel někde v zemi, kde trávíte dovolenou a kde to neznáte a do navigace nastavíte namísto výpočtu trasy z hotelu do bodu A, pak B, pak C a třeba zpátky k hotelu, tak zadáte „kruhovou vyjížďku“ třeba na 2 hodiny nebo na 200km a navigace vám nabídne tři varianty tras, které vás dovedou zpátky k hotelu. A ty tři varianty se snaží pokaždé trasu co nejvíce optimalizovat pro potřeby motorkářů – vyhýbají se nejfrekventovanějším tahům ale naopak vedou do míst, kde jsou turistické zajímavosti, vyhlídky do kraje apod.

TomTom má letos v nové navigaci přinést tyto funkce také (budou se jmenovat Round Trip Planner) ale pochopitelně všichi výrobci se snaží najít nějakou další výhodu oproti konkurenci a pracují na různých vylepšeních, které bohužel nedávají na trh hned, jak je implementují ale čekají na vhodný okamžik podle toho, co udělá konkurence. Takže třeba Garmin v nové navigaci (a v dalších navigacích určených pro automobily) přišel s koncepcí propojení online a offline světa. Navigace bývaly offline. Co bylo v přístroji nahrané, to bylo všechno a veškerá další data si člověk musel nahrát pomocí aktualizací z počítače (třeba POI body apod). Dlouhou dobu byla jediná dynamická změna aktualizace dopravních situací, která se přenášela do navigací pomocí datového přenosu na bázi FM vysílání – takzvané dopravní vysílaní TMC. V principu jde o stejná data, jakými se na displeji autorádia zobrazuje název stanice nebo název písničky, kterou rádio právě vysílá.

Garmin přišel s principem, který využívá současné chytré telefony – pomocí bezplatné aplikace, která běží v chytrém telefonu (smartphone), dodává do navigace dynamicky informace, které v navigaci předtím nebyly. To znamená, že navigace může reagovat na to, co se „dozví“ během jízdy z telefonu, kam se pochopitelně ty informace dostanou pomocí datového přenosu. To znamená, že je nutný datový tarif v zemi, kde se uživatel pohybuje. Naštěstí už dnes není ani internet v zahraničí tak příšerně předražený (doslova zlodějský), jako před pár lety, v případě evropských zemí jsou datové balíčky všech operátorů vcelku velmi dostupné – potřebné objemy dat pro tuto funkci jsou maličké a člověk může data využít i pro komunikaci s přáteli, aktualizace stavu na sociálních sítích, publikovaní fotek atd. Použití jinde ve světě je cenově horší až by se dalo říct nesmyslně drahé ale zase se dá pořídit místní SIM karta s nějakým cenově přístupným datovým balíčkem v dané zemi, což vychází prakticky vždy levněji než datový roaming pro mimoevropské země od našich operátorů- zlodějů.

A co je možné v navigaci takto dynamicky aktualizovat. Logicky to nejsou vlastní mapové podklady. Objemy dat by byly nesmyslně velké. Ale je možné do navigace dodávat data užitečná pro výpočet trasy, tak aby navigace reagovala třeba na dopravní situaci. Aplikace Garmin Link totiž nabízí (při stažení pomocí účtu v aplikačním obchodě Apple nebo Google založeného v ČR) neomezené informace o živé dopravě v celé Evropě. Znamená to, že na určitých serverech se shromažďují data o pohybu chytrých mobilních telefonů. Jde o údaje o milionech zařízení. A pokud se pohyb stovek mobilů na dálnici, kde je běžná rychlost 120km/h zpomalí v nějakém úseku na 30km/h nebo se někde úplně zastaví, je možné vypočítat přesné úseky, kde dochází k tvorbě kolony, rozlišit rychlost v koloně nebo indikovat totální dopravní kolaps. A pokud takové údaje dodáme do navigace prakticky „v reálném čase“, je doslova možné vidět, jak na navigaci naskočí informace o koloně 3km před vámi a současně vidět, jak tam auta začínají brzdit. Pokud je možnost se dopravní zácpě vyhnout, navigace už má nástroje na to, aby spočítala, jestli se vyplatí kolonu vystát nebo zmizet z původní trasy a objetu to jinudy – pokud to jde. V principu to bylo stejné i u systému TMC, ovšem data tam putovaly neskutečně pomalu, informace o koloně se zobrazovaly až potom, co se kolona dávno rozjela apod. Datový systém reaguje v řádu několika málo minut. V oblastech s opravdu hustou dopravou, umožní využití těchto dynamických dopravních dat dosáhnout cíle třeba i hodiny rychleji a hlavně bez únavného čekání než bez nich.

To je ale jen jedna z více funkcí. Další je třeba informace o počasí v cíli nebo během delší cesty na jednotlivých úsecích. Na displeji navigace třeba vidíte, že tam, kde budete za hodinu se výrazně ochladí a bude pršet. Máte tedy čas zastavit někde na benzínce, obléct si nepromokavé oblečení nebo něco teplejšího na sebe apod. Ale aplikace jde ještě dál – v případě že zaplatíte relativně nepatrnou částku, budete přímo na displeji navigace vidět radarová data – oblasti kde prší s barevně odlišenou intenzitou srážek a jejich pohybu na mapě. Protože vidíte současně vaší trasu, můžete se rozhodnout oblasti s třeba silnou bouřkou vyhnout. Tyto data zatím nejsou dostupná všude ale v Alpských zemích fungují, stejně jako v Anglii a můžeme je využívat na cestách. V každé oblasti nebo zemi se nabízí trošku jiná nabídka příplatkových dat – třeba právě v Anglii je možné využívat dynamické informace o stavu zaplnění parkovišť ve městech. Chcete zaparkovat na nějakém parkovišti a navigace vám stáhne aktualizaci, že parkoviště je právě plně obsazené a nabídne vám trasu na nejbližší, kde je volno. Těch možností využití je mnohem víc a na dalších se pracuje. A jedním z konceptů, který čeká na své uvedení na trh ale je již hotový, je třeba využití dat z různých sítí – například z fotografických serverů. Pokud uživatelé online služby pro publikaci fotografií v mapách, publikují na nějakém místě mnohem více fotek než na jiných místech, je velmi pravděpodobné, že to místo je turisticky a obrazově velmi zajímavé. Může tam být třeba krásný pohled na nějaký přírodní útvar nebo památku apod. Představte si, že navigace má spočítat kruhovou vyjížďku a takové místo se nachází v dosahu jedné z těch variant trasy vyjížďky. Nepochybně budete chtít, aby vás navigace na takové místo navedla během výletu, zejména když se v té oblasti nevyznáte, nemáte nastudované průvodce apod. Tudy vede směr vývoje. Ovšem jak jsme psali – ne všechno, co je vyvinuté, je také ihned dostupné a někdy se z marketingových důvodů čeká a naopak někdy se čeká na různá byrokraticko-obchodní povolení (např. získat přístup k radarovým datům v různých zemích je neuvěřitelný proces – i když jsou veřejnosti běžně dostupná, komerční aplikace výrobce navigace je využívat pochopitelně nesmí). Každopádně propojení navigace s internetem otevírá různé možnosti, které dříve nebyly vůbec myslitelné.

A tím také přichází úvaha o tom, jestli je vůbec dnes potřeba používat samostatnou, jednoúčelovou, motocyklovou navigaci. V době chytrých telefonů přece stačí ten telefon i na navigaci. Ano, někomu stačí. Pokud ho opatří vodotěsným pouzdrem (nebo jde o vodotěsný přístroj), pokud má displej, který funguje na sluníčku a vyřeší se nějaké bezpečné upevnění na motorce, tak ano. Těch problémů, které moto navigace pomocí mobilu musí řešit, je ale mnohem víc. Dotykové displeje samostatných navigací používají tlakovou dotykovou vrstvu. To znamená, že jsou funkční i v rukavicích, za deště apod. Dotykové displeje drtivé většiny chytrých telefonů jsou kapacitního typu – to znamená, že není možné displej ani odemknout v rukavicích, pokud to nejsou rukavice, které mají na špičkách prstů speciální vodivé plošky. Každý, kdo někdy zkoušel ovládat iPhone ve vodotěsném pouzdru v dešti, moc dobře ví, jak špatně se dají provádět i ty nejběžnější úkony. Nemluvě o tom, že při jízdě v krásném letním počasí, telefon v pouzdře právě v okamžiku, kdy to člověk nejvíc potřebuje, oznámí že se přehřála a dokud se neochladí, není možné jí používat a vypne se. Na motorce v pouzdře na sluníčku se telefon  neochladí prostě nikdy. Tyhle situace jsou naprosto běžné – i když je smartphone třeba ve slídě v tankbagu. Nebo během navigace, kdy se to nejvíc nehodí, přijde na telefon hovor – smartphony jsou řešené jinak než pevné GPS, takže obrazovka hovoru překryje zobrazení mapy a musíme divoce klikat, abychom se vrátili k aplikaci s navigací.  Na motorce je všechno ještě horší než třeba v autě – probíhá to za jízdy, uživatel nemá moc času se na displej dívat a pokud to udělá, je to nebezpečně dlouhá doba. Řešení, které potřebujeme, musí být bezpečné – to znamená navigace musí reagovat okamžitě, musí být vždy perfektně vidět a musí fungovat za jakýchkoliv podmínek. Neznamená to, že by byly chytré telefony nějak špatné, jen zatím v případě motocyklů nejsou jejich výhody tak výrazné a naopak se do popředí dostávají spíš jejich nevýhody.

Ale zpět k navigacím pro rok 2015. Další změnou, která se nějakým výraznějším způsobem podepsala na trhu, jsou právě rastrové mapy. Ano, ty mapy, které jsou skenované z tištěných map nebo satelitní či letecké snímky povrchu. Proč, když vektorové mapy jsou rychlejší, lépe se zobrazují a jsou mnohem menší co se objemu dat týče? Jedna z výhod rastrových map je bezesporu jejich čitelnost. Mapy totiž kreslí lidé, takže třeba když zapisují do mapy nějaký název nebo číselný údaj, přeruší v tom místě linku vrstevnice nebo zákres porostu a mapa prostě vypadá lépe a je přehlednější a čitelnější. Prostě hezčí. Zejména v případě turistických map je to znatelné. Některá mimoevropská území také nemají k dispozici kvalitní vektorové podklady ale existují tam velmi slušné tištěné mapy – často staršího data ale stále lepší, než vektorové podklady. A pochopitelně satelitní a letecké snímky, které jsou někdy super, protože člověk z nich má představu třeba o tom, do jakých hor se chce pustit po vybrané polní cestě a že to dál asi nebude nic snadného apod. Vektorové navigace obvykle rastrová data nezobrazují vůbec nebo jen velmi primitivně. V případě Garminu to byla dosud záležitost takřka výhradně turistických navigací  a rastrové mapy byly velmi omezené velikostí i rozlišením. Model Zumo 590 poprvé v motocyklové řadě přinesl možnost relativně snadného nahrávání rastrových map (ve formátu Google) s větším rozsahem než u turistických přístrojů ale stále jde o poměrně omezené objemy. Hodí se ale například při adventure ježdění v určité oblasti apod. Celá země se takto nahrát nedá – nebo by měla tak nízké rozlišení, že by to bylo k ničemu. Problém je v tom, že Garmin i ty rastrové mapy otáčí ve směru jízdy (pokud uživatel nepoužívá nastavení se severem nahoře). A otáčet velké fotografie (rastrové mapy jsou vlastně fotografie) není zrovna doména procesoru v GPS navigacích. Tam je naopak výhoda aplikací v chytrých telefonech, kde ale zase přichází všechny ty problémy, které jsme psali (přehřívání, ovládání v rukavicích, ochrana proti prachu a dešti…). Garmin proto omezil velikost rastrových map v jedné mapě ale alespoň umožňuje tento systém využívat. TomTom zatím ne a ani se o implementaci nemluví. To samé se týká podpory topografických map a zejména mapových podkladů různého více či méně amatérského původu, které se ale běžně používají pro adventure cestování mimo Evropu nebo i v Evropě při ježdění offroad. Garmin je v tomto ohladu bezkonkurenční. Ovšem na trhu nejsou jen tito dva výrobci. A určitě by bylo správné zmínit českého malo-výrobce navigací určených primárně pro offroadové ježdění – jak vyplývá i z názvu výrobku – OffroadNavi. Tento český výrobce implementoval vlastní software do několika verzí odolných tabletů, které jsou vyráběné a dodávané jako vodotěsné řešení pro motocyklové použití a to včetně fantastické 7“ verze. Vlastní operační systém je běžný Windows Core – tedy Windows zbavené veškerého balastu, ovladačů a nepotřebných knihoven. Očesané na naprostý základ. Na tomto systému je možné spouštět i jakékoliv jiné aplikace pro tento OS (třeba programy pro vektorovou navigaci – kde jedna je dodávaná s přístrojem). Těžiště je ale ve vlastní aplikaci OffroadNavi, která umí využívat relativně obrovské rastrové mapy s množstvím vrstev (mnoho různých map nad sebou), mezi kterými se uživatel přepíná a může se tak dívat na svou polohu na turistické mapě v přehledovém měřítku, podrobné turistické mapě, satelitním snímku a třeba ultra specializované mapě vojenského původu. A každá z těch map může být nahraná v mnoha kvalitách (rozlišeních) pro různé úrovně zvětšení a zmenšení. A je možné také využít velkou plochu displeje a zobrazit na polovině displeje jednu detailní zvětšenou mapu a v části displeje jinou mapu pro přehled, kam míříme apod. Software ale také umí zobrazit a ovládat funkce takzvaného „tripmasteru“. To je funkce, kterou mívaly třeba staré AfricaTwin nebo LC4 Adventure – jde o „chytré“ počítadlo nebo počítadla ujeté vzdálenosti, která umožňují snadné resetování a nebo úpravu hodnoty počítadla během jízdy. Při jízdě podle itineráře (roadbooku), kde je napsané, že po ujetí 8.2km po této cestě odbočte na ypsilonu vlevo, musíte přesně vědět, kolik kilometrů od začátku cesty a kolik kilometrů od předchozího okénka itineráře máte ujeto. To jsou základní hodnoty, podle kterých je itinerář napsaný a které v něm máte uváděné. Takže když jste projeli jedno okénko, musíte stiskem tlačítka resetovat jedno počítadlo, abyste věděli, kdy bude těch 8.2km a pro kontrolu třeba, že to je 76km od začátku výletu (soutěže, rallye…). Jenže co když zabloudíte a najednou si najedete navíc 2.4km než si to uvědomíte a vrátíte se na původní trasu. U té celkové vzdálenosti budete muset pořád odečítat to, co jste si během dne zajeli navíc. Teď to bylo 2.4, předtím 1.1, ještě předtím 800m atd. Takhle se to nedá dělat. Takže tripmaster vám umožní na kterémkoliv místě upravit tu celkovou ujetou vzdálenost aby seděla s itinerářem. Také se může stát, že vám na šotolině nebo v písku či bahně přední kolo neodvalilo správnou vzdálenost a i když jste nebloudili, dochází k rozdílu mezi tím, co vidíte na počítadle a co je v itineráři. Tripmaster prostě umožní dvěma tlačítky upravit hodnotu počítadla tak, aby se srovnalo s tím, co tam má být. A další tlačítko resetuje to druhé počítadlo. Nic víc nepotřebujete. OffroadNavi má tyhle funkce implementované taky a umožňuje zobrazit obě počítadla současně s mapou (nebo samostatně nebo s roadbookem) a ovládat změny údajů pomocí ovladače na řídítkách. Nemusíte vůbec sahat na displej navigace. Celé ovládání je pomocí joysticku a trojice tlačítek na krabičce na řídítku po kabelu. Údaj o projeté vdálenosti se může načítat z hal senzoru s rotujícím magnetem na předním kole jako u „opravdového“ tripmasteru. No a logicky, když už, tak je možné i zobrazovat a posouvat itinerář (roadbook) – pochopitelně v digitalizované podobě. Ale na mnoha rallye a offroad či adventure výletech (třeba ve Španělsku nebo Portugalsku a pochopitelně v Jižní Africe, Namibii, Maroku a Tunisku), se itineráře posílají rovnou jako PDF, takže tady jen soubor nahrajete do navigace (která má mimochodem wifi konektivitu) a můžete vyrazit. Zásadní rozdíl v zobrazení rastrových map je to, že pracuje s řádově většími obrázky a zvládá to velmi slušnou rychlostí ale také ty mapy neumí otáčet ve směru jízdy. Ono to stejně není moc výhodné, protože texty v rastrových mapách (třeba místní názvy) se mohou otočit hlavou dolů při jízdě na jih a není to vůbec čitelné. Každopádně OffroadNavi je zajímavá alternativa, kde je ale mnohem komplikovanější příprava mapových podkladů (v počítači) ale přístroj nabízí to, co žádný jiný. Jen by mu slušel ten transreflexní displej, který je zatím z výše popsaných důvodů nedostupný a proto je navigace vybavená klasickým prosvíceným LCD, které na přímém sluníčku není úplně to nejlepší na světě. Ale nic jiného se v této kategorii beztak nenabízí. A OffroadNavi se úspěšně dá používat třeba i ve 4x4 autech, quadech nebo buginách pro sportovní využití apod.

Tak jak to tak bývá, někteří další výrobci motocyklových navigací z minulých let už na trhu nejsou nebo nenabízí motocyklové přístroje. To je pochopitelně nepříjemné pro ty uživatele, kteří si jejich zařízení koupili a mají problém s podporou nebo dostupností mapových podkladů. Ale takový je svět – to samé je i v oblasti mobilů, některé tradiční značky už také neexistují.

V zásadě tedy při výběru nové navigace zvažte všechny výhody a nevýhody, rozhodně doporučujeme poradit se s experty na motocyklové navigace, kteří s tím mají zkušenosti – a ve většině případů to nejsou pracovníci dovozců, kteří mají často o motocyklovém využití dost zkreslené představy. Nechte si vybraný přístroj předvést na přímém slunci – nejen v prodejně. V šeru v místnosti jsou všechny LCD displeje super. Ale ten samý displej i při zatažené obloze může být prakticky nepoužitelný. A špatná čitelnost = větší nebezpečnost pro vás i ostatní. Zvažte dobře způsob využití – i ta nejlepší motocyklová navigace nemůže v určitých funkcích konkurovat např. turistickému přístroji. Odborník by měl vědět, jak se chovají jednotlivé mapy, jaké mají přístroje omezení co se týká počtu bodů na trase, jaké navigační profily vyžadují určité mapy aby navigovaly např. po turistických značkách atd. Pokud jste zvyklí naplánovat si trasu na den tak, že si nabodujete třeba 70 bodů, kudy chcete jet a necháte si je propojit vypočítanou trasou, tak budete nešťastní, když zjistíte, že vaše vybraná navigace umí jen 10 nebo 20 nebo 30 bodů v jedné trase. Nebo že vaše vybraná navigace neumí spočítat navigační trasu z importované stopy (záznamu jízdy) kamarádů. Těch aspektů jsou desítky a odborník by vám měl rozhodně doporučit přístroj, který bude mít nejméně kompromisů pro vaše ježdění. Absolutně nekompromisní přístroj GPS pro motorkáře neexistuje. Ale pokud jezdíte jen po silnici touringovým způsobem, může být pro vás výhoda primitivní ovládání, které je logické a přehledné, protože žádné pokročilejší funkce nepotřebujete. A naopak, pokud kombinujete třeba jízdu po nejzapadlejších silničkách a chcete se vyhnout spoustě typů silnic a kombinovat trasu částečně i po nezpevněných komunikacích, asi vám takový přístroj se zjednodušeným ovládáním přinese víc zklamání než radosti, když zjistíte, co všechno neumí. Specialista by vám měl rozhodně poradit s výběrem optimálního přístroje nebo upozornit na kompromisy.

 

Jak je to s Lifetime?

Bezplatné aktualizace mapových podkladů, doživotní aktualizace, garance nejnovějších map… Všechno stejný princip, různá pojmenování. O co jde? Před pár lety začali výrobci navigací nabízet mapové podklady určitých území s tím, že není nutné při každé aktualizaci kupovat upgrade ale můžete mít mapu vždy zdarma. Je důležité říct, že ne vždy je výrobce mapy také výrobcem navigací. Velmi zjednodušeně to funguje tak, že jsou firmy, které mapují určité konkrétní území – třeba jen určitý okres. Data předávají dál a další firmy z nich sestavují mapy celého státu. Další firma potom data z jednotlivých zemí sestavuje do souboru map, který licencuje (pronajímá) výrobcům navigací. Protože mapy jsou vázané na určitý konkrétní přístroj (licence pro využití bez toho svázání s přístrojem by byla neskutečně drahá), výrobci navigací obvykle využití map s doživotní aktualizací zdarma omezují právě tím, že zákazník musí fyzicky vlastnit ten konkrétní přístroj. Je to všechno dané smlouvami. Takže pokud kterýkoliv výrobce navigace nabízí doživotně mapy zdarma, znamená to do konce života toho přístroje, nikoliv do konce života majitele. Ostatně při hodnotě té licence v řádu 100EUR by bylo asi těžko představitelné, že by si za ty peníze člověk koupil evropské mapy pro jakékoliv navigace, které si kdy dosmrti pořídí. Bohužel nedávno jsem četl rozsáhlý příspěvek na jednom z nejpopulárnějších motorkářských diskuzních fór, kde si autor strašně stěžuje na klamavou reklamu výrobců navigací a konkrétně na Garmin, že to není vůbec doživotně zdarma ale jen do konce života té navigace. Evidentně nepochopil, že za 2500Kč samostatně nebo asi 1500Kč v ceně přístroje opravdu mapy pro příštích 60 nebo 70 let mít nebude. Ale pokud mu ta navigace bude fyzicky fungovat 10 let a to třeba řada navigací Garmin funguje, tak je opravdu bude mít zdarma. Já osobně mám navigaci z roku 2006 tedy letos devět let starou, licenci Lifetime jsem si koupil dodatečně asi před 3 roky a i na tuhle starou navigaci pořád mám nejnovější mapy Evropy. Ale až ten přístroj „odejde“ tak skončí i ta licence. Jediná možnost převodu licence na jiný přístroj je výměna v záruce. Aktualizace se také do navigace nenahraje jen tak ze vzduchu, musí se použít příslušný aktualizační program na počítači, který ověří licenci v registrační databázi výrobce a více či méně složitým postupem nahraje do navigace nejnovější mapu, která bývá u všech vydávaná 3-4x ročně. U moderních navigací je postup téměř stejně snadný, v češtině a třeba na blogu touratech.cz je detailně popsaný postup aktualizací a je možné absolvovat i školení všech postupů prací na počítači co se týká GPS – tedy i offline plánování, zpracování dat z cest a jejich využití třeba v prezentacích z cest atd.

 

LCD displeje - nejen u GPS navigací

Displeje motocyklových navigací - proč chceme zařízení, které je skutečně čitelné na přímém slunci..

Je asi málo motorkářů, kteří nevědí, co je LCD displej a nikdy žádný nepoužili. Téměř každý moderní motocykl v kategorii cestovních strojů používá černobílý LCD pro zobrazení údajů o ujetých kilometrech, stavu paliva, teplotě apod. Asi jste si všimli, že tyto černobílé displeje jsou perfektně čitelné i na plném sluníčku - dokonce když na ně pořádně svítí, jsou kontrastnější a čitelnější. Když se potom člověk podívá na displeje dnešních motocyklových navigací, tak si nutně musí říct, proč na nich na sluníčku je tak málo vidět, proč výrobci nepoužívají něco, co by bylo perfektně kontrastní. Výrobci navigací pochopitelně moc dobře vědí, v čem je problém - v technologiích displejů.

Technologie - reflexní, transmisivní displeje...

Základním rozlišovacím znamením v oblasti LCD displejů používaných v GPS navigacích je způsob, jakým se dostává světlo do oka uživatele navigace. Reflexní displeje pracují prakticky bez nutnosti používat podsvícení. Tyto displeje můžete často najít například ve stolních kalkulačkách a podobných zařízeních bez podsvícení. V principu je pod LCD displejem umístěná vrstva s odraznou plochou (reflektor), která přes jeden nebo dva polarizační filtry odráží okolní světlo k uživateli skrz displej. Světlo tedy proniká plochou displeje až k reflexní vrstvě a vrací se zase zpátky bez nutnosti podsvícení. Pochopitelně při malém osvětlení není na displeji nic vidět. Jejich jediné smysluplné využití je v případě černobílých LCD, kde nevadí barevné posuny a změny jasu, které by v případě barevného displeje byly nepoužitelné. Ale z pohledu motorkáře není asi nic lepšího pro použití na ostrém slunečním světle, než tento typ displeje.

V případě barevných displejů již není možné spoléhat jen na reflexi a výrobci proto používají dnes naprosto bezvýhradně transmisivní LCD displeje, kde je světlo potřebné pro vnímání obrazu na LCD displeji získávané pomocí podsvícení, které je umístěné pod displejem. Tyto displeje jsou skvělé v místnosti, fantastické pokud je šero nebo dokonce v noci. Všechny vypadají báječně v prodejně, kde není přímé sluneční světlo. Ale jejich kontrast se drasticky snižuje při zvýšení intenzity okolního světla - tedy při osvícení slunečním světlem. Velmi zjednodušeně řečeno - intenzita podsvícení by musela být vyšší než intenzita okolního světla odraženého reflexí displeje jako takového (každý displej je rovná plocha, která funguje částečně jako zrcátko) a intenzitě slunce se těžko konkuruje. Pro představu - běžná intenzita osvětlení v obchodních domech bývá kolem 750lux, intenzita osvětlení na přímém slunci je udávaná kolem 100000lux, tedy více než 100 násobně vyšší.

Transreflexní displej - to nejlepší, co může motorkář chtít

Řešením pro displeje určené pro náročné podmínky na přímém slunečním světle jsou displeje takzvaného transflektivního typu. Někdy se jim také nepřesně říká "translucentní" ale správný anglický termín je "transflective" a odborné české označení jsme nenašli. V principu jde o displej, který se přizpůsobuje aktuálním podmínkám - zcela automaticky, vychází to z jeho principu. V extrémním případě nejsilnějšího osvětlení okolním světlem (sluncem), není vůbec potřeba podsvícení, protože displej používá částečně průsvitnou reflexní vrstvu (v některých případech s využitím stříbrného nebo hliníkového prášku), která velmi dobře odráží okolní světlo zpátky přes displej k uživateli. Jakmile intenzita okolního světla poklesne (zatažená obloha, šero nebo noc), displej používá běžné podsvícení jako u obyčejných transmisivních modelů. Odrazná vrstva pochopitelně snižuje intenzitu podsvícení, takže tyto displeje nevypadají tak zářivé při předvádění v prodejnách nebo na výstavách ale jakmile se přístroje porovnávají na sluníčku, je to zcela jiná situace.

Nemá asi moc smysl vysvětlovat, že na displej s vysokým kontrastem se stačí dívat mnohem kratší dobu aby bylo možné přečíst údaje a kratší doba = vyšší bezpečnost. Luštění nečitelného displeje GPS nebo telefonu během jízdy na motorce je jedna z velmi nebezpečných věcí jak pro motorkáře samotného, tak pro jeho okolí.

Pochopitelně výše popsané velmi zjednodušené principy jsou ve skutečnosti mnohem komplikovanější - displeje mají velmi přesnou matici oddělující jednotlivé pixely a navrženou tak, aby přímo pod pixely byl "otvor" pro podsvícení ale pixel bylo možné také prosvítit odraženým okolním světlem od přesně umístěné odrazné vrsty. To, co je velmi levné a snadno vyrobitelné pro černobílé nenáročné displeje, je velmi obtížné a drahé pro barevné TFT displeje.

GPS displeje  - pohled do historie

Když se podíváme do relativně nedávné historie, zcela jistě si někteří cestovatelé vzpomenou na populární přístroje s černobílým displejem - například legendární Garmin GPS V. Tyto přístroje byly na přímém slunci naprosto fantastické. Během krátké doby je nahradily neméně populární přístroje s barevným displejem (např. model Quest), které byly na přímém slunci doslova nečitelné. Ve stejné době přišel tento americký výrobce s pokračováním "velké" navigace např. řady 196 nebo 176, které používaly černobílý displej s prvním a na téměř 10 let posledním displejem, který byl doslova etalonem toho, jak by měl vypadat skvěle čitelný displej pro motorkářskou navigaci - za jakýchkoliv podmínek. Mluvíme o displeji modelů GPSMAP 276C, 278C a dalších odvozených přístrojů. Tyto dodnes nesmírně vysoko ceněné navigace pro adventure ježdění používají totiž výše popsaný transflektivní nebo transreflektivní displej s odraznou vrstvou s krystaly stříbrné soli. Až do tohoto roku neexistovala v oblasti GPS navigací určených (nebo vhodných) pro použití na motocyklech žádná jiná alternativa s podobnou kvalitou displeje resp. s podobným kontrastem na přímém slunečním světle. Naopak - díky obrovskému nástupu dotykových vrstev se relativně špatný kontrast používaných displejů ještě zhoršoval a displeje v mnoha případech při použití na sluníčku fungovaly jako zrcátko, ve kterém nebylo vidět nic kromě oblohy, šedé plochy nebo bílé záře.

Žádnou velkou změnou nebyl ani intenzivní nástup špičkových displejů moderních smartphonů - tyto přístroje jsou navrhované tak, aby především zobrazovaly věrný obraz, protože se používají na sledování videa, práci s fotografiemi a v případě, kdy by některý výrobce použil transreflexní displej, musel by čelit obrovskému hendikepu při přímém porovnání v prodejnách, protože tyto displeje zobrazují horší barvy i kontrast než jejich konkurence - v místnosti. A nikdo nepředvádí a neprodává smartphony venku na sluníčku a jen málokdo potřebuje, aby displej mobilního telefonu byl na přímém slunci čitelný. Tyto displeje jsou navíc v drtivé většině vybavené kapacitní dotykovou technologií, která je ale pro motocyklové využití nevhodná z důvodu nemožnosti ovládat zařízení v rukavicích (s vyjímkou rukavic vybavených speciální "anténou" na konečcích prstů) a jsou prakticky nepoužitelné v případě, kdy je displej mokrý. A u motocyklové navigace se předpokládá i použití v dešti. V současné době v žádném moderním smartphonu nenajdete transreflexní displej a žádný výrobce o takovém přístroji ani neuvažuje. Eventuálně připouští možnost využití technologií jako e-ink, používaných ve čtečkách ale to je vzdálenější budoucnost. Další nevýhodou moderních displejů smartphonů se stále větší úhlopříčkou je značná energetická náročnost díky značné intenzitě podsvícení. A značné teplo, který takový displej produkuje. Pokud takový moderní smartphone zavřeme např. do nepromokavého pouzdra, je jen otázka času, než na intenzivním slunci dojde k jeho přehřátí, což v případě např. populárních iPhone trvá tak hodinu až dvě a pak je potřeba "pro další použití zařízení ochladit", což je na rozpáleném motocyklu ve +35°C někde na silnici docela neřešitelný problém, protože obyčejné vypnutí nestačí a telefon se neochladí ani za hodinu. Spoléhat na takovou navigaci je nemožné.

Z výše popsaných důvodů je asi jasné, že výrobců, kteří by se zabývali vývojem a produkcí transreflexních displejů použitelných na motocyklové GPS není mnoho. Když si vezmeme příklad výrobce GPS navigace, který poptává 5" displej pro svou motocyklovou navigaci u asijských výrobců displejů, má k dispozici několik desítek až stovek výrobků různých výrobců. Ale najít výrobce, které by byl schopný dodat vhodný transreflexní displej v menších počtech než miliony kusů je téměř nemožné. A když vezmeme v úvahu, že například Garmin vyrobil kolem půl milionu GPS navigací Zumo 660, tak toto relativně obrovské číslo by bylo naprostým propadákem, kdyby se jednalo o smartphone a o prodejní číslo během prvního víkendu po uvedení na trh. Výrobci jsou zkrátka zvyklí na objemy v řádu milionů až desítek milionů kusů a nějaké tisíce až statisíce kusů je naprosto nezajímají. Vyjímkou jsou speciální aplikace - např. velké displeje pro použití na námořních plotterech, které ale stojí obrovské peníze a především - téměř není zájem o rozměry, které by byly použitelné na motorce. Jen málokdo by si asi dal na řídítka desku o rozměrech běžné námořní navigace - např. s úhlopříčkou 30cm, což je v plotterech stále ještě považované za malý rozměr.

Budoucnost?

Tento článek je pochopitelně napsaný proto, že konečně po opravdu 10 letech kdy "voláme" po displeji, který by se alespoň trošku mohl měřit s displejem navigací GPSMAP ale v provedení GPS pro "normální" uživatele, přišla na trh navigace Zumo 590, která z tohoto pohledu 100% splňuje naše nároky. Jde navíc o navigaci, která nevyžaduje opětovné prostudování tlustého manuálu, pokud se majitel chystá na cestu a navigaci měsíc nepoužíval. Ne že by GPSMAP byly přístroje s extrémní náročností ale rozhodně nepatří mezi ty, které jsou uživatelsky snadné nebo dokonce intuitivní. Tyto navigace umí téměř všechno ale vyžadují také určité znalosti od uživatele a pokud je nemá, jsou v praxi velmi obtížně použitelné.

 

Důležité odkazy a návody:

Kompletní postup aktualizací, instalací map a SW pro moderní navigace Garmin najdete na tomto odkazu v našem blogu.

Video pořad se srovnáním nabídky motocyklových GPS pro sezónu 2015 najdete zde.

Podrobnější popis navigace Garmin Zumo 590 včetně různých zajímavostí najdete zde.

Nabídka našich GPS (samostatné krabice i různé zvýhodněné sady) je zde v e-shopu.

Nabídka samostatných kovových držáků a různých doplňků k držákům je v této sekci e-shopu

Touratech CZ
Modletice 142, 251 01 Říčany
Exit 11 na dálnici D1 směr Jesenice
GPS: N49° 58.357' E14° 35.350'
(N49° 58' 21.4" E14° 35' 21.0")

724 984904, 602 100677 (objednávky, e-shop, reklamace, zásilky, katalogy)
602 349970 (podpora GPS, oblečení, dig. technika)
605 262600 (backoffice - fakturace, smlouvy, platby)
pevné linky:
272 942086, 272 937614

PO-PÁ: 10:00-18:30h

Objednávky a dotazy na zboží:
objednavky@touratech.cz
Jakékoliv jiné dotazy:
prodejna@touratech.cz